30. 7. – 6. 8. 2023
1. den – přijetí baronem Araldem
Letos jsme se vydali za táborovými zážitky do Pekla (s velkým P, protože je to název údolí poblíž Podhoří u Lipníka nad Bečvou). Cestou jsme se pomodlili, abychom letos zažili hezké dobrodružství a po 2 km pochodu nás náhle přivítaly dvě krásné dámy, Lady Paulina a Alyss, diplomatky na hradě barona Aralda. Záhadným způsobem jsme se ocitli v příběhu z knížky Hraničářův učeň. Protože jsme v takovém prostředí byli úplně bez zázemí, přimluvily se u barona, aby nás nechal na hradě a ten velkoryse svolil, pokud zvládneme projít stezkou přijetí.
Fotky: 1. den – přijetí baronem Araldem
2. den – práce pro cechy
Všichni jsme chtěli být na hradě nějak užiteční. Mistři jednotlivých cechů nás začali pozorovat, aby si vybrali své učně. Dopoledne nás zaúkoloval správce hradu – nanosit vodu, vykopat odtokové drážky, postavit a zkrášlit kapličku, nanosit, nařezat a nasekat dřevo, natáhnout šňůrky pro dopisní obálky a rozdělat oheň i s vlhkým dřevem, to bylo těžké! Mezitím diplomaté pracovali na obálkových schránkách, učili se správné komunikaci a naslouchání a šifrování zpráv.
Odpoledne nás Sir Rodney, mistr rytířské školy, s panem správcem podrobili výcviku – výroba cvičných mečů, pochodové cvičení a test fyzické zdatnosti. Také nás uvítala lékařka Nigel, předala nám něco ze svých dovedností a otestovala naši znalost jedlých a jedovatých rostlin.
Večer nám sám baron poděkoval za všechnu pomoc. Když v tom se z ničeho nic zjevil tajuplný hraničář Halt. Hraničáři mají za úkol úplně sami hlídat celé okolí hradu, vědět o všem, aniž by někdo věděl o nich. Halt mezi námi našel pár odvážlivců, kteří se přihlásili k jeho noční zkoušce (a někteří z nich jí úspěšně prošli až do konce).
Fotky: 2. den – práce pro cechy
3. den – přijetí do cechů
Stále jsme se snažili ukázat před mistry, že každý z nás se na něco hodí. Téměř celý den nás deštík držel v hodovní síni, ale mohli jsem jako diplomaté psát tuší rodičům dopisy zapečetěné voskem. Také ukázat naše kulinářské dovednosti před hradní kuchařkou Chubbou – pomohli jsme se Setonovým hrncem (zabalit maso do listů z kopřiv a maliní, pořádně rozehřát kameny a společně to uložit na několik hodin do země, to vám byla dobrota!). Venku se vařit nedalo, a tak jsme jí alespoň napsali recepty na obědové menu.
Hraničář Halt s námi vyrobil několik nátepníků, abychom později mohli cvičit lukostřelbu, počasí to však zatím nedovolilo. Pan správce s námi vyrobil perfektní hradní lucerny. Mladší kluci i holky využívali každou chvilku bez deště na mečování.
A večer to přišlo – mistři cechů se poradili a všechny nás přijali za učně, každý z nás byl na hradě nějak užitečný 🙂
4. den – cesta na pomoc císařovně Šigeru
Ráno přišel Halt se špatnou zprávou. V sousedním zemi zemřel císař a moci se měla ujmout jeho dcera. To se však nelíbilo šlechtici Arisakovi, který měl pod sebou celou armádu sendžijů (ninjů). Císařovně se podařilo před zrádcem uprchnout díky hrstce věrných ochránců. Mezi nimi byl i náš přítel Horác, učeň rytířské školy, který se v císařství učil nové techniky boje.
Halt nám vysvětlil, že taková záchrana nevyžaduje jen pomoc rytířů a hraničářů, kteří by bojovali. Ale ti také potřebují jíst, musíme si vystavit opevnění, ošetřit raněné a v ideálním případě vůbec nebojovat, ale pokusit se o diplomatické, mírové řešení. Zkrátka potřebujeme všechny cechy. Rychle jsme se sbalili a po baronově úchvatné motivační řeči jsme se vydali na cestu.
Až do císařství to bylo předaleko. V jednu chvíli jsme vyslali rychlejší skupinu, aby našla místo k obědu a začala na něm pracovat. Měli jsme štěstí, venkovský řezník zrovna chystal guláš, my jsme mu pomohli a on se s námi o něj podělil 🙂
Později jsme došli k zatopenému lomu, kde jsme se po celém dni pochodu okoupali.
K večeru jsme překročili hranice do císařství a narazili na vesnici, přes kterou nedávno utíkala císařovna a několik dní poté i Arisaka, který to tam srovnal se zemí. Vesničané byli moc hodní a podělili se s námi o to málo, co jim zbylo. Večer jsme si ustlali venku na trávě, ale noční déšť nás zahnal do stanů.
4. den – cesta na pomoc císařovně Šigeru
5. den – příprava na útok zrádce Arisaky
Ráno nám místní dřevorubec prozradil, kterým směrem se vydala císařovna a za ní Arisaka. Naštěstí věděl, kam císařovna směřuje a znal zkratku, kterou jsme se hned vydali a dostali se tak k Šigeru před Arisakou. Nejdříve jsme museli pomoct s ošetřením jejích zraněných ochránců a hned jsme začali s trénováním na boj – cvičili jsme lukostřelbu, šerm, tiché našlapování a šifrování zpráv.
V těchto dovednostech jsme se trochu zlepšily, ale chyběla nám výzbroj a peníze na ni. Odpoledne jsme tedy zašli na místní trh trochu si vydělat – levně nakoupit a aspoň o trochu dráž prodat. Docela se nám to dařilo.
Zbytek dne jsme trávili zabezpečením místa, dopravou vody a přípravou ohně na zahřátí. Všechno šlo hladce díky spokojeným žaludkům, protože místní jídlo bylo výborné: kung-pao, sushi a rýžové závitky.
Večer se několik statečných vydalo na noční výsadek. Vybaveni pouze mapou, buzolou a čelovkami pátrali po stopách sendžijů, aby věděli, kolik jich je a kdy k nám asi dorazí. Naštěstí se všichni ve tmě zorientovali správně, úkol splnili a kolem půlnoci se vrátili.
5. den – příprava na útok zrádce Arisaky
6. den – sliby
Noční průzkumníci přinesli skvělé zprávy, armáda nepřátel postupuje pomalu, dorazí k nám za 1-2 dny. Tak jsme si řekli, že se připravíme psychicky – budeme mít poklidný a radostný den. Nezbytné práce se zajištěním chodu tábora (dřevo, voda) nám už šly pěkně od ruky. Dopoledne jsme stihli udělat i Setonův hrnec a připravit slibový oheň. Po obědě se k nám vrátil Medvěd s Orlem, kteří 24hodinovou samotou dokončili tři orlí pera. Odpoledne se pak někteří z nás připravovali na své sliby a jiní zatím chystali zábavný program.
K večeru nastala ta slavností chvíle. Přivítali jsme mezi sebou dvě nové světlušky, jedno vlče a skautku 🙂
Po slibech nám kuchaři vyrazili dech – čekal nás pravý burger z trhaného hovězího připraveného v Setonově hrnci. Neumíte si představit, jaká to byla dobrota! Oslava pokračovala skvěle nacvičenými divadelními scénkami, rytířskými souboji a zpíváním 🙂
Pozdě večer naše veselení přerušil Halt. Vrátil se z průzkumu a zjistil, že sendžijové jsou mnohem blíž, než jsme čekali. Ale pro svůj výcvik jsou namyšlení, nepostavili pořádně stráže a my bychom mohli proniknout do jejich ležení a zajmout Arisaku. Bez svého vůdce nebudou sendžijové vědět, co mají dělat. A přesně to jsme udělali – přes první slabé hlídky jsme se nenápadně proplížili, další zneškodnili a Arisaku zajali a odnesli do tábora. Celou noc hlídky střežili kromě našeho klidného spánku i Arisaku, aby nám neutekl z vězení.
7. den – boj proti sendžijům
Ráno Halt přivedl císařovnu, aby rozhodla o Arisakově osudu. Byla spravedlivá a mírumilovná, proto jej nenechala popravit, ale poslala do vyhnanství. Halt příkaz hned splnil a zrádce odvezl. Vrátil se s obchodnicí a špatnou zprávou. Sendžijové nás vystopovali. Blíží se, aby vysvobodili svého vůdce. Je jich moc a jsou to skvěle vycvičení zabijáci. Pár dní našeho tréninku nám proti nim nemůže stačit. Ale má plán – za našetřené peníze si u obchodnice koupíme materiál na velké štíty a budeme bojovat jako římští vojáci v želví formaci. Proti tomu sendžijové nebudou ve velké výhodě. Třeba je neporazíme, ale aspoň odrazíme a Šigeru je přesvědčí, aby složili zbraně a nepokračovali v marném boji.
A přesně tak se stalo – vyrobili jsme štíty, šéf osobní ochranky císařovny s námi nacvičil tuto bojovou techniku a my opravdu armádu sendžijů odrazili. Císařovna se ukázala jako skvělá diplomatka, když je přesvědčila, že uvěřili zrádci, a oni se obrátili a znovu ji přísahali věrnost.
Naše mise tak byla úspěšně splněna a už jen chybělo dostat se zpět na hrad. Při vidině té dlouhé cesty se nám nechtělo ani vyrazit, ale Halt řekl, že zná tajnou hraničářskou zkratku. Nesmí nám ji však prozradit a tak kromě hraničářských učňů si museli všichni zavázat oči šátkem. Učňové dostali na starost bezpečně skupinky provést tajnou stezkou. Nebyla úplně krátká, poslepu se to zdálo jako věčnost, ale dřív než slunce zapadlo jsme se ocitli přímo na hradě před baronem Araldem.
Ten nám poděkoval a pasoval nás na bojovníky hradu Araluen. Navíc nás mistři cechů přestali nazývat učni, ale stali jsme se pravoplatnými členy.
Aby té radosti nebylo málo, tak se na hradě odehrála ještě svatba Alyss a Halta.
Pak už se mohla rozjet hradní párty, která trvala až do večerky a možná ještě chvilku po ní.
8. den – návrat
Probudili jsme se do deštivého rána. Skauti jsou ale nepromokaví, tak nás to nijak nezastavilo. Zabalili jsme si svou výbavu, ocenili nejúspěšnější skupinky, rozdali ceny a vydali se na cestu domů. Celá obloha přitom stále plakala. Nám se také ještě nechtělo, týden utekl jako voda, a přitom zážitků tolik, že by to vydalo na celou knížku, možná i dvě. Na tvářích se nám ale rozlil úsměv hned, když jsme se zase setkali s našimi rodiči.
Bylo to fajné, díky všem! 🙂